Sbírka na vyhozená šťěňata - ukončeno

Stručný popis

Kdo o pomoc žádá

Jana Plaňanská poskytuje dočasnou péči pejskům bez domova již dlouhou dobu. Jen za poslední rok od března 2013 prošlo jejíma rukama přes 50 chlupatých kuliček. Štěňátka, která k ní přichází, jsou většinou podvyživená, dehydratovaná, mnohdy napadená vnitřními i venkovními parazity. U Jany dostanou 24 hodinovou péči tak, aby se dala dohromady nejen fyzicky, ale i psychicky.  Současně Jana vždy hradí pejskům všechny náklady, než se jí podaří najít jim nový domov.  

Když se v mrazivém lednu  našla v lese 4 vyhozená štěňata, nabídla se a vzala je pod svá ochranná křídla. Nicméně tentokrát záchrana 4 pejsků přesáhla její finanční možnosti a proto nás požádala o pomoc. Přečtěte si její příběh ….

Jak to všechno začalo

Když jsem v lednu našla výzvu o pomoc s lesními nalezenci, měla jsem zrovna v péči 6 štěňátek z jiné kauzy. Vzhledem k tomu, že byla lesní štěňata „zachráněna“ jen nouzovým umístěním do chlívku (viz úvodní foto), neváhala jsem a nabídla svou pomoc. Když štěňátka dorazila, měla průjem, ale to bývá celkem obvyklé. Dochází k tomu buď ze stresu z přepravy anebo příliš různorodou nebo nedostatečnou stravou. Když se ale jejich stav začal zhoršovat a jedno ze štěňátek začalo i zvracet, odvezla jsem ho na kliniku Ivet. Tam nám ale řekli dost špatnou zprávu - štěněti diagnostikovali parvovirózu - zákeřnou a mnohdy smrtelnou chorobu.  Na parvovirózu bohužel neexistuje lék. Léčí se vlastně „jen“ doprovodné příznaky a v nejhorším stádiu jsou jedinou šancí 24 hodinové kapačky, které zabraňují dehydrataci a selhání organismu. 

Všechna štěňata tedy dostala dávku Canglobu P a antibiotika s tím, že zatím zůstanou v domácí péči. Jenže když začalo zvracet i další a i u ostatních došlo ke zhoršení jejich stavu, převezla jsem je všechny na kliniku. Jediná jejich šance byla hospitalizace a 24 hodinové kapačky. A pak už nezbývalo nic než držet palce a jezdit ty malé podporovat alespoň pochováním. Bohužel první dny nedocházelo k žádnému zlepšení ba naopak. Štěňata mi před očima  pomalu odcházela  a já se hrozila každého byť sebemenšího zhoršení jejich stavu. Bála jsem se, že budu muset rozhodnout o ukončení jejich léčby a tím o ukončení jejich života. Naštěstí po strašlivém týdnu nervů přišly první dobré zprávy. Události nabraly pozitivní obrat a nakonec první štěňátko mohlo jít zase „domů“ do domácí péče, kde se jeho stav den ze dne zlepšoval :-). Po krátké době jej následovaly i další dvě :-)

A pak Bajlá 

Bajlá byť byla také propuštěna, stále měla velmi těžký průjem a to málo, co dostala stříkačkou hned zase vyzvracela a tak se po třech dnech musela vrátit na kapačky. Dalších 5 dní  se její stav vůbec nelepšil. Malá nejedla, stále zvracela, měla průjem a proto mi  veterináři opakovaně doporučovali  eutanázii. A tak sedíte, chováte to vyhublé, bezvládné tělíčko v náruči a hledáte hranici života a smrti. Nechcete, aby zbytečně trpělo. Nechcete mu vzít ani poslední jiskřičku naděje. A Bája se na Vás dívá těma svýma obrovskýma, černýma kukadlama, jakoby říkala: "Já to nevzdávám, neopouštěj mě,  už jednou to udělali, ty se na mě prosím nevykašli....“

A tak jsem se rozhodla dát jí ještě šanci, nemohla jsem jinak. Převezla jsem jí tedy na kliniku na Zbraslavi, na kterou jsem dostala doporučení. Malá dostala mimo jiné 2 plné transfuze krve a její stav se mírně zlepšil. Začala malinko jíst, přestala zvracet, ale v tu chvíli mi lékaři oznámili, že má nějaké neurologické problémy, protože vůbec není schopná udržet hlavičku a vůbec nevstává. Nikdo mi nebyl schopen říci, jakou má její stav příčinu a jestli nezůstanou následky trvalé. Já si ale říkala, že když jsme se probojovali tím nejhorším, musíme zvládnout i zbytek. A tak nastalo hledání fyzioterapie a neurologa a na doporučení mnohých jsme dorazili na Vetcentrum….

Zde mi bohužel řekli, že dokud má malá průjem, nebude s ní nikdo cvičit a ani nebudou dělat neurologickou prohlídku, protože by byla neprůkazná. Navrhli opět hospitalizaci na 8-14 dní s tím, že by se nejdříve udělali testy na stolici, teprve po výsledcích a přeléčení by se s  ní začalo rehabilitovat. Vzhledem k tomu, že by jen samotné testy trvaly celý týden a já cítila, že ta statečná holčička prostě nemůže zase někde ležet v kleci, sama, bez lidí, kteří by o ní projevili zájem a pomazlili se s ní, odvezla jsem malou domů…..

Ano, mohla nastat situace, že vyléčíme průjem a zůstane nehybná, což by byla úplná katastrofa. S obrovským poděkováním ale musím říci, že si nás převzala zpět do péče moje ,,obyčejná veterinářka " MvDr Kvapilová, ta nejlaskavější veterinářka se srdcem na pravém místě, která se vždy stará o všechny moje nalezence. Každé odpoledne dělala s Bajlou po chvilkách rehabilitační cvičení a reiky. A každý den přinášel malé pokroky. Po 4 dnech se malá sama opřela o přední nožičky a já prostě bulela nesmírnou radostí. Další den se s pomocí celá postavila a chvilinku vydržela stát. Po chvilkách jsme cvičily krůčky tak, že jsem ji přidržovala pod bříškem :-) :-) Další den už stála chvilinku sama a  po 8 dnech rehabilitací, domácího cvičení, malá pomalinku chodila. A pak už se zase začala ,,drát“ o své místo ve smečce, protože je lepší lítat s ostatními, než na ně jen koukat :-)

Dosud jsem vždy sama finančně zvládala dočasnou péči, tedy veškeré krmení, veterinární péči, převozy atd. Tentokrát se ale záchrana pejsků vyšplhala do velmi vysokých částek a já si musela půjčit.  Proto jsem rozhodla skrze NF Psí Naděje oslovit další milovníky pejsků a budu moc vděčná, pokud mi pomůžete s veterinárními náklady, které mě záchrana těchto nezbedů stála. Všechny faktury související se štěňátky dokládám zde.

Děkuju za pomoc.

                                                                                      Jana Plaňanská

    Aktuality 

    Jak pomoci

Finanční dary prosím posílejte s VS 140004 na účet NF Psí Naděje: 2800485041/2010.

    Dárci 

otevřít/zavřít seznam